Právo: Rád bych jednou využil mail na Liama z The Prodigy

17. března 2013 v 13:18 |  Recension, Articles

Přečtěte si rozhovor, který Example poskytl ještě před pražským koncertem českému deníku Právo, ve kterém například nastínil své páté album a taky se dozvídáme, že malý chlapec na obalu desky ve skutečnosti sám Elliot není! Docela překvapující


Do Prahy jste přijel už ve čtvrtek. Užil jste si den?
Ano, zašel jsem se do města najíst, navštívil centrum, třeba Václavské náměstí, prošel jsem se kolem řeky a sedl si do baru. Byl to krásný den.

Jste šťastný?
To opravdu jsem. Hodně. Jsem na turné, jezdím po světě a hraju spoustu koncertů, což je přesně to, co mám rád.

Jak často vás někdo chválí za vaši hudbu?
Neustále. Denně mi na Twitter přichází stovky krásných zpráv. Lidé mi poslali už asi deset tisíc tweetů, které mi lichotí.

A když potkáte své fanoušky osobně, o čem si s vámi chtějí povídat?
Většina z nich úplně ztuhne a nic neříká. Je to občas trochu divné. Nikdy se na nic neptají, jenom na mě koukají a podávají mi věci, abych se na ně podepsal. Jsou většinou trochu v šoku.


Všimla jsem si, že se při zpěvu téměř vždy usmíváte, přestože vaše texty jsou podle vašich slov o temných momentech vašeho života. Vnímáte při koncertech, o čem právě zpíváte?
Ne, už jsem se od nich odstřihl. Jelikož jsem je hrál tolikrát, nejsem na ně už tak napojený. Naopak čím déle je zpívám, tím víc se cítím propojený s jejich hudbou spíš než se slovy.

Je přesto nějaká skladba, která vám vždy připomene ten pocit, který jste měl ve chvíli, kdy jste ji psal?
Playing in the Shadows. A asi i Natural Disaster. Obě jsou zrovna z poslední desky, možná je to i tím. Ale u většiny dalších písniček slova prostě už nevnímám.

Měl jste nějaké období, kdy se vám psaly texty obzvláště lehce?
Neřekl bych, protože mi to vždy šlo poměrně snadno. Napsat písničku mi trvá obvykle asi tak hodinu.

Vyvíjelo se to nějak v čase?
Mé první album What We Made mi zabralo asi dva roky práce. Další tak po roku a aktuální The Evolution of Man zhruba šest měsíců. Počítám v to celou produkci, písničky jsem měl všechny hotové asi za měsíc. Zrychluji se.

Na obalu vašeho loňského alba The Evolution of Man je malý chlapec na pódiu. Jste to vy?
Moje je ruka, která na tom pódiu drží fotografii toho chlapce. Ale na fotografii je syn autora obalu. Měl, myslím, radost, že jsem použil jeho fotku.

Na albu hraje ve čtyřech písních na kytaru Graham Coxon ze skupiny Blur. Jaká byla vaše spolupráce?
Potkal jsem ho na charitativním koncertu a zeptal se ho, jestli by nechtěl hrát na mém albu. Souhlasil. Šel jsem potom k němu domů a předvedl mu, o jaké písničky jde. Opravdu se mu líbily. Zhruba o měsíc později je nahrál. Asi za tři hodiny. Byl hodně rychlý.

Své party si vymyslel sám?
Já jsem mu hlasem zanotoval, jak bych si je asi představoval. A on to zahrál na kytaru.

Prý už máte vymyšlený název příští desky a také názvy všech písniček. Znamená to, že už máte něco nahrané?
Ano, už jsem jich pár nahrál.

Jak se album bude jmenovat?
To je přísně tajné. Myslím, že to řeknu tak koncem roku.

Řekl jste, že vaše příští album bude inspirované The Prodigy, Faithless nebo Chemical Brothers. Jsou to vaše oblíbené kapely. Nejsou jimi inspirována všechna vaše alba?
To máte pravdu, ale zvuk příštího alba bude víc jako z devadesátek. O hodně víc. Baví mě ta změna. Třeba se za třicet let dopracuji k folku a country, kdo ví.

Loni si vás na český festival Rock for People přijel osobně poslechnout booking manažer slavného britského festivalu Glastonbury, aby se rozhodl, jestli vás mohou letos nechat hrát na velkém pódiu. Setkali jste se?
Ne, nepotkal a nemluvil jsem s ním, ale vím, že v Hradci Králové byl. Nemůžu vám však říct, jak to dopadlo. Musíte si počkat a uvidíte.

Zato jste se tam potkal se svými hrdiny - muzikanty z The Prodigy. O čem jste se bavili?
Mluvil jsem s Keithem a Liamem. S Liamem jsme se bavili hlavně o muzice. Říkal jsem mu, že bych s ním hrozně rád něco udělal, a on mi dal svůj e-mail. Rád bych ho jednou využil, ale kdo ví, třeba nebude mít čas.

Spolupracujete s mnoha lidmi. Je někdo, kdo je s vámi od začátku vaší kariéry?
Jedině můj baskytarista. Táhneme to spolu už sedmý rok. Produkoval mi dvě písničky, Never Had a Day a Snakeskin. A dělal něco i na příští album. Bez něj si to nedovedu představit. Jo, a také je tu ještě můj manažer. Rozumíme si, je ke mně velmi upřímný. Klidně řekne, když se mu něco nelíbí. Někdy ho vezmu za slovo a něco změním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama