Rock For People - Example, 04/07/2012

6. července 2012 v 21:59 |  Web news

Okej, rozhodla jsem se tedy vám přiblížit moje dojmy, zážitky a celkovou atmsféru z mého pohledu. Doufám, že jsem byla dostatečně objektivní :) Opět nemusíte číst vše. Je to rozděleno zhruba stejně jako v mém reportu z Prahy, takže tak :)

STAČILO NARAZIT NA TY SPRÁVNÉ LIDI

V životě jsem nikdy neměla tolik štěstí, jako poslední rok. Toto štěstí má jméno "example". Na chvíli se ještě vrátím do Prahy, kde jsem měla tu možnost vidět Ella poprvé. Jde o to, že moje touha setkat se s Elliotem pro mě byla tak silná, že jsem drze napsala rovnou do pořadatelské agentury, jestli by mi setkání s ním nemohli nějak umožnit. Obratem se mi dostalo odpovědi, že toto bohužel není v jejich silách. Stejně jsem se k Examplovi dostala - nebo on spíš ke mně.Tam jsem mu dala dnes už legendárního krtka a bla bla bla. Tuhle pohádku už znáte. Teď se vám snažím vyprávět pohádku novou, o 5 měsíců čerstvější.
Zhruba 2 měsíce po únorovém třesku se mi ozval PR manažer, zda bych mu nechtěla sdělit pár novinek u Exampla. Velmi mě to potěšilo a navíc to pro mě nebyl žádný problém. Po několika novinkách se z toho stala spolupráce a naskytla se mi možnost vidět Exampla znovu živě na prestižním královehradeckém festivalu Rock For People.
Tato nabídka se stala skutečností. Opravdu to nechápu. Svým způsobem dokážu být pěkně otravná a když mi o něco jde, dokážu jít tvrdě za svým. Někteří lidi by mě za to nejraději poslali do háje, jenže tento člověk mé naléhání snášel velmi statečně a trpělivě mi odpovídal úplně na všechno. Nerozumím tomu, ale můžu říct, že lidé tohoto postavení dokáží býti velmi vstřícní a milí. Nejsou to arogantní snobové, jak mnozí tvrdí.


TRUBKA ZE ZLÍNA JEDE DO HRADCE

Kdo trochu zvládá základy zeměpisu, asi mu dojde, že trasa Zlín - Hradec Králové není zrovna nejkratší. Je to zhruba 200 km a bezmála 4 hodiny jízdy. Pokud bloudíte, může se to protáhnout i na 6 nebo na 10 hodin, záleží na zdatnosti řidiče a schopnosti improvizovat :D Navíc jsem měla jen jeden vstup a nikdo z mých známých, kamarádů nebo "example crew" prostě nejel. I přes všechnu hrůzu, kterou jsem z toho měla, jsme cestu do Hradce pojali jako rodinný výlet. Rodiče cárali po městě a dceruška valila na festival.
Pokud vás zajímá, co jsem měla na sobě, bude vám to asi jasné. Žluté kalhoty a žluté triko na kterém jsem měla Ellův nátělník s "e" a trapnou tašku s Avril, ale tohle mě tížilo ze všeho nejmíň :D Tak co, potkali jste mě? :)

PRVNÍ DOJEM? CHAOS A BAHNO

Ještě před vstupem jsem se brodila přes blátivé cosi a trochu jsem měla problém s tím, abych si vůbec ten svůj gratis lístek vyzvedla. Rozhlížela jsem se všude kolem a zamířila ke stánku s informacemi. Ti mě nasměřovali na pokladnu. No jo, ale kde vlastně je? Tak jsem se tedy zařadila do fronty, kde se "páskovalo". Ti mi sdělili, že pokladna je hned naproti.
U pokladny se třemi okénky byly 2 obrovské fronty. Šlo o vstupenky na jeden den nebo celofestivalové. Toto mě ale nezajímalo. Suverénně, i když trochu s obavami, zda mě mají vůbec v evidenci jsem zamířila k okénku s guestlisty a akreditacemi, kde nestál vůbec nikdo, takže jsem se ani nedivila, že "pokladní" u okénka mírně podřimovala :).
Zde mi byla vydána volná vstupenka, k mému překvapení celofestivalová, na které bylo 0 CZK a nápis HOST. Na pár minut jsem se cítila like a boss než mě označili klasickou modrou páskou, stejnou pro všechny návštěvníky.
Do samotného areálu jsem se dostala něco kolem 15:00, tuším. Slunce, které začalo opírat do betonové cesty bylo plně rozhodnuté, že dnes to hodlá včerejší bouřce překazit. Toho jsem si byla také vědoma a proto jsem okamžitě přispěchala do stánku s vodou, které jsem se musela při kontrole vzdát.

PRAVÁ FESTIVALOVÁ ATMOSFÉRA

Poté jsem psala všem, kteří, by mi mohli pomoct a necítila se tak sama mezi těmi partičkami a rozjařenými lidmi. Ano psala jsem i tomu manažerovi. Dále jsem si procházela všechny stage a zablácené prostranství okolo. U "hlavní" betonové cestičky byla hromada stánků se vším možným. Oblečení, jídlo, slaný, sladký, hostesky rozdávaly nálepky, noviny, hrály se soutěže lidi blbli na koloběžkách i bez nich. Prostě asi ta pravá festivalová atmosféra, kterou jsem zažila poprvé.
Chodila jsem pořád dokola a byla jsem trochu bezradná, ale šťastná. I sama jsem si to byla připravená užít. Avšak nejvíc času jsem trávila u stage Staropramenu Cool, kde měl za pár hodin vystoupit můj idol. Tady jsem se také setkala s tou úžasnou osobou, díky které jsem tam vlastně mohla být a pak už jsem nebyla tak zmatená a byla jsem konečně klidná. Musím říct, že takových lidí je potřeba víc. Necítila jsem žádné povýšené jednání ani přetvářku. Byl to kamarádský rozhovor. Z tohoto hovoru by vás mohlo zajímat to, že Ellovi manažeři schválili pouze 3 rozhovory do českých médií a že se Example ještě před svým vystoupením objeví v online rozhovoru pro google+, kde mu fanoušci mohli pokládat své všetečné otázky, které se přenášely pomocí online okénka do backstage.
Z toho jsem vycítila, že opravdu žádné setkání nebude a taky že ne. Ale jako náplast můžu brát to, mu byl předán slovník, který jsem pro něj měla, tisíce podepsaných fotek a pozdrav od samotného Elliota. Co víc si přát? Leda první řadu a tu jsem taky měla.

KOHO JSEM JEŠTĚ ZHLÉDLA NA RFP?

Zprvu jsem byla opravdu jen na stagi Staropramenu, kde jsem zastihla metalové, či hadcorové August Burns Red. Omlouvám se všem jejich fanouškům, ale opravdu nevím, co hrají. Viděla a slyšela jsem je poprvé. I tak to pro mě byla nepopsatelná živelná bouře :D Taky jsem se bavila, když jsem viděla několik neohrabaných kluků, kteří se holýma nohama ťápali v bahně a měli bláto až za ušima. Nechybělo pár kelímků, které lítaly vzduchem a taky závěřečný moshpit.
Později jsem se šla mrknout na The Subways, ale ty jsem opravdu neměla z první ruky. Ale stačily mi velké obrazovky a bezvadná muzika, kterou znala už dříve. Ti vystupovali na T-Mobile stagi. Následně jsem se opět vrátila do okolí Staropramenu, kde jsem se posadila na travnatý "pahrb" a vyčkávala. Do Ellova koncertu zbývalo už jen pár hodin.
Odtud, z této perspektivy jsem ještě předtím zhlédla pohodové Two Door Cinema Club. Nikdy dříve jsem je neslyšela, ale můžu říct, že byli zatraceně dobří a jejich styl mi sednul. Všeho všudy jsem na "pahrbě" seděla tak 20 min a pak jsem byla opět na nohou a opět jsem se vrhla do toho blátivého oraniště a drala se dopředu mezi ten jásající dav, abych si zajistila první řadu na Ella. Což se mi také podařilo. Sice jsem naproti Ella nebyla, stála jsem na levé straně podia a bylo mi jasné, že nebudu mít výhled ani na Davida Stewarta, nýbř na Andyho Sheldraka. On se tam objevil o něco dřív, aby nastavil svou kytaru a další podrobnosti. Ale ještě před ním byl na stagi k vidění Johnny Drummachine, který ladil svou aparaturu v podobě bubnů. A (ne)velkým překvapení pro mě byla i Ellova přítelkyně Erin, která se mihla zboku podia.
U podia jsem se mačkala asi hodinu před vystoupením s náctiletými slečnami, ale musím říct, že v tuto chvíli jsem první řadu nebrala jen jako skvělé místo pro ještě lepší hudební zážitek, ale také jsem obsadila těch několik málo cm2 betonového obložení jako ochranu před tou blátivou zkázou. Pár minut před koncertem se ke mně dostal milý pan manažer a před očima tisíců závistivých teenagerů mi předal podepsané fotky. Zezadu jsem jen slyšela. "Seber jí ty kartičky". Byl to opravdový pocit štěstí a vděku. Něco podobného jsem cítila, když jsem předtím potkala Ella v Praze. Byla to od něj skvělá kompenzace.

ELLIOT NA STAGI

Na začátku, kdybych to měla srovna s uzavřenou Lucernou, kde jsem měla Ella nadosah ruky, tady si na něj sáhnout opravdu nešlo. V Lucerně jsem dokonce ani nepotřebovala brýle, ale tady byly mojí nutností. Také mi ve výhledu bránila obrovská reprobedna a hlava securiťáka. Okamžitě mi problesklo hlavou - Ano, takto nějak to bylo před dvěma roky na GREEN DAY. Ale i tak to byl skvělý zážitek. Ověřila jsem si, že to Ell rozbalí úplně stejně jak venku, tak v uzavřené místnosti.
Na podiu se spolu s dalšími členy kapely objevil ve 21:20. Nadšené publikum doslova šílelo od první chvíle, co Elliota spatřilo. Uvodní song Stay Awake byl zvolený velmi trefně. Unavené lidi z celodenního paření pobízel, aby zůstali ještě dlouho vzhůru a ze samotného Elliota vycházela neuvěřitelná energie a na podiu se nezastavil. Pobíhal po podiu jak splašený. Můj béčkový foťák z něj zachytil jen rozmazané čmouhy.
Během jednotlivých songů se opět projevil jeho komunikativný duch a naznačoval něco ve smyslu, že bude pršet. Ale naštěstí nespadla ani kapka :) Také několikrát provolával název festivalu.
V samotných písních potom představoval kapelu, nabádal nažhavené fandy, aby dali ruce nahoru, ukázali prsty, řvali a skákali co nejvýš. Ehm litovala jsem ty chudáky vzadu v tom blátě :)


Opět, jak je Ellovým zvykem, vyhodil pár ručníků. Tentokrát měly opravdu výhodu první řady, ale já se ani nesnažila. Bylo mi jasné, že bych to stejně nevybojovala. A pořídil také tradiční foto svých fandů. Jakýže byl setlist? Matně si vzpomenu jen na pár, ale moc toho nezahrál. Na podiu byl cca 45 min, což je jeho festivalový standard, takže jsem na to byla připravená, a to byla pecka!!!!
Takže úvodní byl song Stay Awake, dále jen nahodile - Kickstarts, Hooligans, Watch The Sun Come Up, Natural Disaster, Won't Go Quietly, See The Sea, Midnight Run a zazněla také aktuální novinka We'll Be Coming Back. Což je vlastně singl Calvina Harrise s Ellovými vokály. Nejsem si tak úplně jistá, ale zdá se mi, že hrál i Never Had A Day, Playing In The Shadows a Last Ones Standing. Celý svůj set završil klasickým zvoláním "Everybody poin to the sky" za světoznámé melodie Changed The Way You Kiss Me, na kterou se vlastně celou tu dobu čekalo a publikum opět vřelo :) Někteří nevědomí čekali na nějaký přídavek, ale Ell není zastánce toho, aby se vracel na podium.
Bylo to báječné, Example nezklamal a ničeho nelituju. Prožila jsem si další sen a jsem moc ráda, že jsem ho zase viděla. Myslím, že stejného názoru bylo i těch bezmála 20.000 lidí, co se na jeho vystoupení přišlo podívat. Poté, co jsem se dostala z první řady jsem to tam opravdu nepoznávala. A to nebylo jen tím, že byla tma. Ono ve 22:15 se není taky čemu divit. :)
Po Ellově vystoupení totiž v okolí stage zmizel i ten poslední kousek zeleně, co tam předtím byl. Naopak půda byla pěkně pooraná. RIP za všechy žabky a jiné sandály, které zde nalezly pokoj a z bahna už se je nepovedlo vysvobodit :D Nakonec jsem se ještě zastavila ve stánku Merchandise a koupila jsem si další tričko s "e" do sbírky :) A valila jsem za našima, kteří na mě už čekali.

DĚKUJU!!!

Po tom báječném zážitku a vlastně i po tom všem jsem si uvědomila, že Example není jen Elliot John Gleave. Example je spousta bezvadných lidí, které jsem díky němu poznala.
Děkuju organizátorům a všem kteří mi drželi palce, báli se o mě a zároveň si byli jistí, že to zvládnu. Opravdu nemám slov. A snad někdy příště :) Možná zrovna zase na jednom z Examplovém koncertu, který bude v... v říjnu? v březnu? Nechme se překvapit. Však on nám to ještě tweetne :)
Jinak se těšte na pár fotek z 1st row. Vyberu pro vás ty kvatnější, ale moc jich není :D

A pro vás ostatní, kteří jste se nemohli na koncert dostat, nebo jste tam byli a chtěli byste Elliotův podpis, sledujte tyto stránky. Zhruba za měsíc k prvnímu výročí tohoto blogu i zasoutěžíme o 3 papírové kartičky. Ty lesklé si nechávám já :) Ale zase budete mít jistotu, že jsou opravdu originální, protože fix je prosáklý na druhou stranu :)


Jinak jsem slyšela, že počasí se v Hradci velmi zhoršilo a včera navečer se tam přehnala bouře. Jsem ráda, že mi to tak všechno vyšlo a zároveň myslím na všechny lidi tam, aby to zvládli a dotáhli až do konce x
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gordi Gordi | E-mail | Web | 24. července 2012 v 22:15 | Reagovat

Úžasný report! Já jsem byl na celém RfP a ta bouře další den byl fakt hrozná. Hlavně zrušila Orbitaly, na které jsem se tak těšil :/ Exampla jsem si teda víc užil v Lucerně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama